neděle 12. dubna 2015

Ohlédnutí za 22. ročníkem Febiofestu


Stalo se již tradicí, že mezinárodní filmový festival Febiofest nabízí ve své sekci Jiný břeh novinky ze světa filmů s LGBT tematikou. Letošní výběr překvapil svou pestrostí, neboť čtrnáct promítnutých snímků pocházelo z deseti zemí světa – od Chile až po Itálii. Pokud bychom pak sledovali samotné filmové příběhy, ocitli bychom se ještě dále – např. v Rusku a svým způsobem i v Číně. Bylo možno vidět jak bláznivou americkou komedii o matce, která touží mít ze svého syna gaye, tak též umělecký, místy až pornografický mexický film o samotě a neschopnosti vytvořit si funkční vztah. Jako věřícího gaye mě pak zaujal italský film Tmavší než noc z roku 2014. Vypráví příběh čtrnáctiletého chlapce Davida, žijícího v sicilské Katánii. Jeho dětství ovlivňuje jednak dospívání v přísně katolickém prostředí, kterou vede dominantní otec, jednak pozvolné uvědomování si vlastní jinakosti, odlišnosti, kterou však musí David před okolním světem, zvláště pak před otcem, skrývat. Když se pak otec dozví o Davidově tajné skrýši, kde jsou ukryty tak trochu výstřední snové poklady, jeho svět fantazie, nechá chlapce vyšetřit lékařem. Za účelem přetvoření zženštilého kluka v pravého muže nutí otec násilím syna podstoupit léčbu. Než aby David přišel o svůj svět, o svou individualitu, identitu, uteče z domu a začíná žít na ulici – v partě prostitutů, transvestitů, pasáků… Snaží se zachovat svou dětskou nevinnost, ale zároveň žít své ideály, svou přirozenost. Jenže i život na ulici má svá pravidla, která nutí Davida dělat kompromisy a čím dál více jej svazují do nesvobody. Zaslepenost fanatického otce je střídána neomezenou vládou pasáků, gangů, policajtů, ale i obyčejného hladu. Vlastní Davidův život náhle přestává mít sám o sobě hodnotu.

Je smutné, že i v současné době je aktuální výše uvedené téma trestání jinakosti ve jménu náboženství, víry. Je smutné, že i dnes mnoho rodičů nepřijme fakt, že jejich dítě je lesba nebo gay. Je smutné, že i v dnešní době představitelé křesťanských církví deformují mladé gaye a lesby pohádkami o nutnosti léčby jejich „nemoci“, jak k tomu např. vyzývá kniha Gabriely Kuby s názvem Globální sexuální revoluce, v současnosti tolik přijímaná a citovaná např. v katolickém prostředí. V uplynulých dnech jsme vstoupili do tajemství Kristova zmrtvýchvstání, jeho vítězství nad smrtí, nad naším hříchem. Toto vítězství nám přineslo absolutní, dokonalou svobodu. Kéž by v každodenní realitě našich životů poznal filmový hrdina David ve své rodině lásku, která vychází z Kristova daru svobody. I dnes je třeba stále se modlit za všechny, kteří zaslepeni svým strachem touží všechny kolem sebe vlastnit, svazovat, umlčet.

-rš-

Když se věřící gay zamiluje do věřícího heterosexuála


Známe to asi všichni. Každý z nás se snad alespoň jednou v životě zamiloval. Odevzdali jsme srdce člověku a doufali v opětování naší náklonnosti. Ne však vždy se naše snění stane skutečností, a to z mnoha důvodů. Zajisté bychom jich dokázali spoustu vyjmenovat. Jedna nemilá situace může přece jen potkat kohokoliv, a ovlivnit tak osudy lidí v našem okolí ne na jeden měsíc, ale na rok či možná léta. V mnohých lidských životech není snad nic horšího, než když se na půdě farního společenství či kdekoliv jinde zamiluje gay do heterosexuála. Nic netušící heterosexuál se pokouší získat přízeň dívky z farnosti a gay váhá, zda má se svým tajemstvím vyjít na světlo světa.

Pozice gaye ve farnosti byla vždy o něco obtížnější. V častých případech se nepokoušel o vztah s dívkou, aktivně se vyhýbá rozhovorům o soukromí, nebo informace o něm mlží. Úspěšně uniká kdejaké společné akci v rámci společenství, do kterého doposud docházel. Pokud se gay rozhodne svěřit o svých citech právě milované osobě, měl by počítat s jistými riziky. Tento krok by měl pečlivě zvážit. Setkat se může se zavržením, ale také s přijetím. Druhá varianta je samozřejmě pro obě strany přijatelnější. Nicméně může nastat okamžité zpřetržení kontaktů a rozvrácení společenství, ve kterém si věřící gay našel přátele. Nabízí se otázka, jestli je gay může považovat vlastně za přátele, pokud jim nemůže o své osobě svěřit všechny skutečnosti.

Prvním člověkem nabízejícím pomoc ve farnosti by měl být kněz. Měl by to být člověk neprosazující své osobní názory na úkor obecně platných norem v církvi. Ta gaye nezavrhuje, ale naopak se jim snaží podat pomocnou ruku. Kdo jiný než kněz by měl gayovi pomoci a dát najevo naprosté pochopení? Kněz by se mu měl pokusit pomoct, vcítit se do jeho situace a nasměrovat jej správným směrem. Základní otázkou je, zda to dokáže každý kněz. Naopak může dojít k vykázání ze zpovědnice či odmítnutí v pokračování ve svátosti smíření. Je to však správné?

Jestli máte strach svěřit se svému okolí ve farnosti či vašemu faráři, neváhejte využít podané ruky o. Lukáše Engelmanna (absolvent Institutu psychologie na Gregoriánské univerzitě v Římě) z římskokatolické farnosti Ostrava-Třebovice. Z pověření ostravsko-opavského biskupa je právě o. Lukáš duchovní oporou věřících gayů a leseb naší diecéze. České země na tom nejsou ještě tak špatně, pokud jedna z jejich diecézí má ustanoveného římskokatolického kněze pro pastoraci LGBT komunity. Chvalme za to Boha a patrony Čech, Moravy a Slezska!

Modlitba: Bože, Tys posiloval svatého mučedníka Víta, aby Ti zachoval svou věrnost a už v mladistvém věku dosáhl koruny vítězství; na jeho přímluvu dávej i v dnešní době mladým lidem odvahu a sílu, aby svým životem směřovali k Tobě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

úterý 20. května 2014

Ohlednutí za duchovní obnovou 2014 ~ 4. května 2014

Tento víkend se konala duchovní obnova na Horní Bečvě v Beskydech, ale někteří z účastníků se vrátili ráno do Prahy, aby stihli odpolední setkání Logosu. Celková účast byla opět kolem 30, posílili nás tentokrát někteří přátelé z kobyliského sboru a hnutí Křesťané pro pestrost.

Ondřej Kolář se zamýšlel nad biblickým textem z Janova evangelia 15: Ježíš je jako vinný kmen a my jako jeho ratolesti. Zůstaňme s ním spojeni!

Naším hostem byl ředitel Ústavu mezinárodních vztahů UK Petr Kratochvíl, kterého si někteří pamatujeme ze starých dob Logosu. Poskytl nám aktuální a zasvěcený výklad o zahraniční politice Ruska zejména ve vztahu k Ukrajině a k dalším bývalým satelitům s ruskojazyčnou menšinou.

Po druhé přestávce jsme diskutovali se zástupci Křesťanů pro pestrost a farářem pro menšiny Mikulášem Vymětalem, jak reagovat na nedávné proticírkevní aktivity týmu Prague Pride a jak to ovlivní naši účast v letošním ročníku. V příštím týdnu proběhne několik setkání s lidmi kolem festivalu, kde se pokusíme věci vyjasnit. Rozhodně chceme ale v závěru Prague Pride opět uspořádat bohoslužbu v kostele Martin ve zdi.

neděle 6. října 2013

Jaké bylo setkání Logosu Praha ~ 6. října 2013

Bohoslužbu vedl Ondřej Kolář a zamýšleli jsme se nad textem J 5,1-18 o uzdravení ochrnutého u rybníka Bethesda. Všimli jsme si v něm několika nesrovnalostí.

Za prvé, proč se Ježíš nemocného ptá „Chceš být zdráv?“ Kdopak by nechtěl? Ale být zdráv má své výhody i nevýhody, zdravému člověku už třeba nikdo nebude nosit milodary, ztratí nárok na sociální dávky a bude se muset postarat sám o sebe. Dost možná se na něj s žádostí o pomoc budou obracet i jiní potřební a jiní nemocní.

Za druhé, proč mu následně připomíná „Už nehřeš, aby se nestalo něco horšího“? On toho přece za 38 let své nepohyblivosti asi moc nahřešit nezvládl. Možná to naznačuje, že hřích vězí v člověku hlouběji než v konkrétních skutcích, totiž v jeho životním postoji. U nemocného člověka lze snad jakousi sebelítostivou letargii tolerovat, ale těžko u zdravého. Komu bylo více dáno, od toho bude více požádáno. Kdo dostal od Boha zdraví, musí se nejen postarat sám o sebe, ale pokud možno být užitečný i jiným.

V druhé části programu pokračoval volný rozhovor, ve kterém opět vyvstalo téma pedofile, kterému jsme se věnovali už minule. Třebaže velká část společnosti stále hází homosexuály a pedofily do jednoho pytle, nemůže to být pro nás alibi, abychom se od nich distancovali. Právě proto, že jsme dnes jako homosexuálové přece jen více přijímáni než před pár desítkami let, máme myslet i na ty, kteří přijímáni nejsou, protože tíhnou k mladším ročníkům. Také je chceme vnímat přes jejich jedinečné lidské příběhy a ne přes šablony a schémata. Tím ovšem rozhodně neschvalujeme zneužívání nezletilých a slabších, které je oprávněně stále předmětem trestního práva.

Dozvuky setkání probíhaly téměř už tradičně v restauraci Rodr pár kroků od metra, kam se po odchodu z kobyliské fary odebrala dobrá polovina účastníků.

Tomáš Adámek

pondělí 2. září 2013

Jaké bylo setkání Logosu Praha ~ 1. září 2013

Při odpolední bohoslužbě se nás tentokrát sešlo opět kolem 15, z toho téměř polovina nových či staronových tváří. Bohoslužbu vedl místní farář Miroslav Erdinger a zabýval se oddílem z evangelia o očištění deseti malomocných. Po jeho závěrečném požehnání následovalo tzv. představovací kolečko, které tu a tam přecházelo v živou debatu.

Opět se objevila poptávka po samostatném setkávání věřících lesbických žen. Jediná přítomná žena, Veronika, vyjádřila přání pokusit se takovou skupinu zorganizovat. Modlíme se, aby se tento záměr do budoucna zdařil.

Diskutovali jsme též o požadavku coming outu pedofilů, který zazněl na okraji nedávného pochodu Prague Pride. Někteří z nás vyjadřovali pochybnosti nad tímto způsobem veřejné prezentace, ale nakonec jsme se shodli, že výraz „pedofilie“ je třeba zbavit společenského stigmatu, protože mnozí, kteří se cítí přitahováni mladšími ročníky, se vůči nim ničeho špatného nedopustili a kladou si legitimní otázku, jak s touto přitažlivostí naložit. Potenciálním nebezpečím pro dítě je např. táborový vedoucí, který si tuto otázku nikdy nepoložil a svůj sklon v sobě nezpracoval. V tomto smyslu společenskou diskusi na téma pedofilie podporujeme - vždyť i mnohé z nás homosexuálů dospívající mládenci nějak přitahují, třebaže jsme si pro život nakonec zvolili dospělé partnery.

Tomáš Adámek

neděle 1. září 2013

Tomáš Adámek: Křesťané kolem Prague Pride 2013

Také letošní třetí ročník festivalu Prague Pride vyvolal odezvu katolických i nekatolických křesťanů. Někteří opět dávali najevo svůj nesouhlasný a odmítavý postoj, ale skupina věřících gayů a leseb se k desetitisícovému pochodu naopak připojila, aby vyjádřili svou víru, že Bůh přijímá člověka i s jeho sexualitou.

Na tři desítky heterosexuálních i homosexuálních věřících různých vyznání, především z občanského sdružení Logos ČR a aktivity Křesťanů pro pestrost, došly v sobotu 17. srpna pod duhovou vlajkou z ulice Na Příkopě až na Letnou, kde se první z těchto iniciativ prezentovala vlastním stánkem. Při navazující nedělní bohoslužbě v zaplněném evangelickém kostele sv. Martina ve zdi se nad Ježíšovým přikázáním „milujte se navzájem“ zamýšleli nedávno jmenovaný profesor Martin C. Putna, husitská farářka Sandra Silná a evangelický farář pro mládež Mikuláš Vymětal. „Kolikrát jsme slyšeli z kazatelen řeči o lásce – které se vzápětí obrátily v chrlení nenávisti. V posledních desetiletích to bývá často i nenávist vůči gayům a lesbám,“ uvedl profesor Putna ve svém kázání. „Ježíšovi nejde ovšem prvotně o lásku erotickou, ale o tu bratrskou. Komunita leseb a gayů si navzájem takovou lásku, podporu a pomoc navzájem prokázala a stále prokazuje, ačkoli se nutně nehlásí k žádnému náboženství; stejně tak ji prokazují i mnozí přátelé, kteří ke komunitě sami nepatří... Duchem, v němž nebylo nenávisti vůči nikomu, měla v sobě Letná v den závěru Prague Pride jakýsi záblesk mesiášské říše.“

V porovnání s předchozími dvěma ročníky viditelně ubylo těch, kdo své tradicionalistické přesvědčení a odpor vůči Prague Pride projevovali radikálním a konfrontačním způsobem; stejně tak ale na straně účastníků pochodu ubylo extravagantních masek a kostýmů. Oba tyto extrémy ovšem přirozeně strhávají na sebe pozornost fotografů a novinářů, což vede ke zjednodušenému až černobílému mediálnímu obrazu. „V českých médiích jsou nadále podporována klišé o křesťanech stojících v opozici vůči homosexuálnímu karnevalu,“ říká člen výboru Logosu Tomáš Fénix. „Drtivá většina účastníků průvodu ale neměla žádné masky či kostýmy, nýbrž svou civilní účastí vyjadřovala civilní postoj, včetně své víry.“

středa 31. července 2013

Tomáš Adámek: Homosexuální lobby jako problém

Papež František nastolil nový kurz katolické církve vůči homosexuálům, tak se to aspoň jeví. Nechce je soudit, jejich orientaci přijímá jako danou a společnosti doporučuje jejich plnou akceptaci. Problém vidí pouze v homosexuální lobby, která podle něj v kurii existuje.

Osobně se domnívám, že kdyby tato lobby usilovala o větší otevřenost v otázkách sexuální orientace i pro kněze, nebyla by problémem. Obávám se, že spojitost homosexuální lobby s korupcí umožňuje právě nezdravé utajování, v němž preláti dopomáhají k vlivným místům svým milencům a případně bývalým milencům, kteří je v této šedé zóně mohou snadno vydírat.

Jestliže papež František laskavě povzbuzuje homosexuální část kléru, aby se nebála odhalení a přestala svou orientaci skrývat, činí bohulibou věc. Pevně doufám, že jeho slova můžeme takto interpretovat, protože by to byl významný příspěvek k odpokrytečtění církve.

Tomáš Adámek